Leden 2013

Heal my heart 7.díl - Důležité rozhodnutí

29. ledna 2013 v 21:36 | Beat |  Heal my heart - Niall
Je to krátké,ale nemám teď mco času,další přidám asi až za dlouho :/
,,Bojím se." Slzy mi tekly po tváři.
,,Neboj se,ochráním tě." Objímal mě Niall. Naráz se rozrazily dveře a něčí ruce ho táhly ode mě pryč.
,,Nialle!" Křičela jsem.
,,Jenny!" Z úst se mu vydral slabý ston a zůstal ležet na zemi v bezvědomí,a ten člověk se sápal po mně. Viděla jsem jeho tvář. Johnovu tvář.


Prudce jsem se posadila a prudce oddechovala celá zpocená. Tohle už je potřetí za noc a vždy John ubližoval Niallovi a mně. V hlavě mi pořád zněly jeho slova.
,,Máš na rozmyšlenou,buďto se vrátíš nebo budeš litovat."
Zabořila jsem ruce do vlasů a slzy mi teď opravdu tekly po tváři. Co když klukům opravdu ublíží.Když se vrátím,ochráním je. Pokud tady zůstanu,vystavuju je všechny v nebezpečí. Byla jsem rozhodnutá,odejdu.
Zvedla jsem se a začala si balit věci. Takhle se snad klukům nic nestanu.
Napsala jsem Niallovi aspoň vzkaz.
Ukápla mi slza. Rychle jsem ji setřela a zavolala si taxíka.
Opatrně a neslyšně jsem sešla dolů,abych nikoho nevzbudila. Naposledy jsem se rozhlédla po domě,který vidím naposledy v životě a opustím ho. Tohle stejně nemůže dopadnout dobře...




NIALL
,,Jenny,ty ještě spíš?" Klepal na dveře jejího pokoje. Asi spala,ale to jí nebylo podobné. Bylo deset a ona vždy byla ranní ptáček.. Vešel jsem dovnitř.
,,Hej ospalče vstávej!" Strhl jsem peřinu a zůstal jsem stát jako socha, Ona tam nebyla. Ležel tam jen papír a propiska. Pomalu jsem četl každé slovo.

Nialle,
moc Ti děkuji za všechno,co jsi pro mě udělal,ale nemůžu Tebe ani kluky vystavovat takovému nebezpečí. Neptej se,prostě prostě jsem musela odejít. Prosím,nevyhledávej mě už a nemysli si,že jsem tě chtěla jen využít,není to tak. Ještě jednou Ti moc děkuji.
Jenny

Rozhlédl jsem se po pokoji,všechy věci byly pryč. Odešla. Zavalil mě strach,vlastně zlost na Johna a velký strach o Jennifer. Seběhl jsem dolů do kuchyně.
,,Jenny odešla!" Zakřičel jsem.
,,Cože? Kam? Kdy? Proč?" Hrnuly se na mě otázky ode všech.
,,Já nevím. V noci tady byl John a vyhrožoval se jí. Nechala jen tenhle vzkaz a nic víc." Hodil jsem jim na stůl papír a oni se na něj hned vyhrli.
,,No tak to je hodně špatný." Hodnotil situaci Zayn.
,,Co když se jí něco stane? On jí určitě něco udělá."Přešlapoval jsem po místnosti. ,,Musím ji najít. Jestli ji nevyhledám,kdo ví,co se jí stane." Pořád jsem si prohraboval vlasy.
,,Nialle,uklidni se." Snažil se mě utěšit Liam.
,,Jak se mám do prdele uklidnit? Ona je teď někde s tím magorem a já mám být v klidu?!" Mluvil trošku více nahlas.
,,Fajn,máš právo se stresovat,ale tím nic nezmůžeš."
,,A co teď můžu dělat Liame? Co teď můžu dělat?"
,,Za prvé se musíš uklidnit."
,,Jasně,uklidnit se." Mumla jsem a sedl si na židli.
,,Super,tak teď k věci. Myslím,že by nebylo dobré,jít teď k Johnovi,protože jestli tam není,ještě by zjistil,že už není ani u nás a to by moc dobré nebylo." Rozumoval Liam,ale měl v celku pravdu.
,,Jenže já jsem naprosto bezmocný! Právě teď nemůžu dělat nic,a potom už může být pozdě." Zabořil jsem obličej do ruk.
,,Hele,a co když si to všechno jenom vymyslela a chtěla nás prostě jen využít?" Řekl Zayn,čímž mi vyrazil dech.
,,No to nemyslíš vážně!" Rozčílil se Louis.,,Viděl jsem ty její modřiny a následky a ty chceš tvrdit,že si to všechno vymyslela?" Bránil ji.
,,Fajn,byla to jen možnost." Zhoupnul se na židli Zayn.
,,Zkoušeli jste jí volat?" Promluvil tiše.
,,Že mě to hned nenapadlo." Pleskl jsem se do čela a vystřelil hledat mobil.
,,Počkej!" Křičel na mě Louis. ,,Já tady mobil mám." Vytáhl ho z kapsy a vytočil její číslo.
Napjatě jsem čekal.
,,Nebere."
,,Sakra!" Bouchl jsem do stolu a Liam mě zase sjel pohledem. Myslel jsem,že se zblázním.
,,Nejlepší bude,když si vyčistíme hlavu a řešit to začneme zítra,dneska stejně nic dělat nemůžeme." Řekl nakonec svou typicky rozumnou odpověď.
,,Super! Proč ne? Vykašlete se na mě! Vždyť je to jenom obyčejná holka,kterou možná John zabije,ale jinak v pohodě!" Naštvaně jsem odešel do svého pokoje a sedl si na postel. Musím ji najít...



JENNIFER
Nechtěla jsem jít teď v noci domů. Nechala jsem si zastavit někde na půli cesty u parku a sedla si tam na lavičku. Právě jsem udělala důležité rozhodnutí,abych mohla klukům a nemyslela jsem při tom na sebe. Nebála jsem se vrátit. Nebála jsem se,že mi John ublíží,prostě jsem byla odhodlaná vrátit se. Měla jsem dobrý pocit,že jsem tímto nejspíše zachránila dalších pět lidí,protože kdo,ví,co by jim udělal. Nemusel by nic,ale jistota je jistota.
Pomalu svítalo,a já uznala,že už je čas. V jedné ruce jsem táhla kufr na kolečkách a v druhé nesla další tašku. Domu jsem to ještě měla tak 20 minut cesty,ale aspoň byl čas přemýšlet. Nemusela jsem zvonit,měla jsem klíče. Ještě naposledy jse zaváhala,ale nakonec dveře odemkla. Položila jsem klíče na stolek a dveří a tašky nechala v chodbě,nejistým krokem jsem se vydala do kuchyně,kde bylo rozsvíceno. Seděl tam a vůbec si mě nevšimnul. Konečně jsem promluvila.
,,Ahoj Johne."
Zvedl hlavu od nějaké práce a vykulil oči,
,,Co ty tady děláš?"
,,Dal jsi mi na výběr vzpomínáš?"
,,Ach tak,takže jsi to beze mě nemohla vydržet." Uchcetl se.
,,Ne,ale nechtěla jsem,aby jsi něco udělal Niallovi nebo klukům."
,,Hm,jak jsem viděl,nedáváš přednost jen Niallovi,ale už i Louisovi."
,,Jak to myslíš?"
Hodil přede mě noviny,kde jsme byli s Louisem vyfoceni v kavárně. Ten bulvár ví opravdu všechno.
,,Že budeš až taková coura,to bych nečekal."
,,Super,nejsem tady kvůli sobě. Být to jen na mně,nikdy bych se sem už nevrátila." Zasyčela jsem.
,,Ale ti tví zachránci tě vykopli,nemám pravdu?" Ucil se.
,,Ne nemáš! Nikdo mě nevykopl! Nikdo není jako ty!"
,,Jsi tady pět minut,a už by ses hádala,jo? Myslím,že tě budu muset zase naučit chovat holčičko."
Ignorovala jsem jeho poznámku.
,,Mimochodem,mám nového manažera,takže tě už nepotřebuju." Prohodila jsem jen tak. Celý zrudnul.
,,Vyspala si se s někým dalším?"
,,Ne,nejsem ty. Styčí být dobrý v tom,co děláš."
Sama jsem se divila kde se vzalo tolik odvahy,vypuštět tyto slova.
,,Budu dělat,že jsem nic neslyšel. Takže,všechno bude jako dřív. I co se týče finanční stránky."
,,Jasně,jsem zase zlatá žíla,která ti bude muset všechno platit?" Ušklíbla jsem se,ale hned jsem věděle,že tohle jsem přehnala a dost.

Heal my heart 6.díl - Nečekaná návštěva

25. ledna 2013 v 21:46 | Beat |  Heal my heart - Niall

Den se sešel se dnem a z pobytu u kluků se staly dva týdny. Bylo sice těžké, být jediná holka mezi klukama, ale pobývání tady, mi vyhovovalo.
Byla tady legrace a nemusela jsem se bát,že se někdo rozčílí kvůli každé maličkosti,jako to bylo u Johna. Taky jsem měla nového manažera. Jmenuje se David, a je nějaký známý Louise. Vlastně si právě čtu e-mail,ve kterém mi poslal plán na další měsíc. 12 focení. Dokonce říkal,že se pokusím zařídit,abych mohla jít nějakou módní přehlídku,protože to je můj sen. Pracovat se slavným návrhářem,atmosféra na molu,a prostě je to celé úžasné. Vyskočila jsem na nohy a rozhodla se jít si pro něco k jídlu.. Otevřela jsem dveře a hned narazila do Louise. Skvělý start do nového dne.
,,Mám to na tebe ale štěstí." Zasmála jsem se.
,,To mi povídej,vždycky se někde srazíme. Vlastně jsem šel za tebou." Daroval mi jedna ze svých úsměvů.
,,A co jsi potřeboval?"
,,No,chtěl jsem se tě zeptat,jestli by jsi se mnou nechtěla odpoledne něco podniknout." Přešlapoval na místě.,,Se mnou." Nezapomněl dodat.
,,Proč ne? Aspoň přijdu na jiné myšlenky." Prohrábla jsem si vlasy. ,,V kolik přijde El?"
,,El?" Zarazil se. ,,Ona nemůže,já myslela,že půjdeme jen my."
,,Aha,tak fajn,ve dvě dole,jo?"
Proklouzla jsem kolem něj a došla do kuchyně,kde bylo všechno osazenstvo a ládovalo se snídaní. Otevřela jsem lednici s tím,že si dám svůj jogurt,ale co to nevidím Po jogurtu prázdná díra.
,,Kdo snědl můj nízkotučný jogurt?" Řekla jsem naštvaně a podívala se na Nialla,protože mi bylo jasné,odkud vítr vane.
,,Hele Jenny uklidni se." Zvedl ruce do vzduchu. ,,Chtěl jsem zkusit,jak ty nízkotučné jogurty chutnají."
,,A to jsi se nemohl koupit svůj?" Ruce jsem si dala v bok.
,,A proč bych to dělal,když byl tady?" Zeptal se nechápavě a kluci už byli úplně červení smíchy.
,,Bože Nialle! Jednou ti dám do jídla projímadlo,aby tě přešla chuť." Vzdychla jsem a a vzala si čokoládovou tyčinku.
,,Ale ta tyčinka je moje!" Vykřikl Niall.
,,Ale zlatko,uklidni se. Jen chci zkusit,jak chutná ta tučná." Sladce jsem se usmála a s chutí se zakousla.
,,Dobře ty holka!" Plácla jsem si se Zaynem a na Nialla vyplázla jazyk.
Sedla jsem si na pohovku a vzala si nějaký časopis. Za chvíli jsem za sebou uslyšela kroky.
,,Jenny?" Poznala jsem Niallův hlas.
,,Ano?" Otočila jsem se na něj.
,,No víš,nešla by jsi se mnou dneska odpoledne někam?"
V tu chvíli jsem nevěděla,jestli se smát nebo plakat.
,,Ehm- víš,já už jsem na dnešek domluvená s Louisem,ale třeba zítra..." Povzbudivě jsem se usmála.
,,Tak třeba."
Ještě chvíli jsem tam jen tak seděla,dívala se do stěny,a pak jsem vyběhla po schodech nahoru do pokoje. Lehla jsem si na postel a do prázdna se zasmála. Už mě tři z pěti zvali na rande. Harry,Louis a Niall. To je tedy větev.



,,Tobě to sluší." Pochválil mi můj vzhled Louis,hned jak jsem přišla do haly,kde už na mě netrpělivě čekal.
,,Pochybuji,ale nebudu se s tebou hádat." Sehnula jsem se pro boty. Při vší ústě,nevím,co bylo na dlouhém svetr tak úžasného.
Vyšli jsme společně do centra a sedli si do nějaké kavárny.
,,Povídej mi o sobě." Řekl najednou,úplně mimo téma,které jsme probírali.
,,Co o sobě říct? Všechno víš."
,,Tak třeba,co budeš dělat,až ti odzvoní modelingová léta?"
,,A za jak dlouho myslíš,že to bude?"
Celou si mě prohlídl.
,,Nikdy,ty nezestárneš."
,,Hmmmm,cítím tady lichotky." Zasmála jsem se a upila si ze svého kafe. Začal čichat a kroutit hlavou kolem sebe,jako když čichá. Rozesmála jsem se a bylo mi absolutně někde,že mě možná sledují paparazzi a Louisovy fanynky.
,,Nic necítím." Pronesl zklamaně.
,,Ty seš blbej." Zakroutila jsem nevěřícně hlavou.
,, Já vím!" Zazubil se.
,,Ty pořád myslíš jenom na kraviny. Možná je ti 20,ale mentálně jsi na úrovni pětiletého dítěte."
,,Je mi 21!"
,,Rok sem,rok zpátky." Mávla jsem rukou.
,,Já už mám dopito." Oznámil mi,i když nevím proč.
Se smíchem jsme přicházeli domů. Dnešní odpoledne jsem si náramně užila. Byli jsme nakupovat a Louis dělal strašně směšné věci. Dlouho jsem se takto nezasmála. Začala jsem v tašce hledat klíče,než jsem si uvědomila,že žádné nemám.
,,A pak,že já jsem blbej." Zamračil se Louis a vytáhl své klíče z kapsy.
,,Síla zvyku no." Zachichotala jsem se a rychle vplula dovnitř. Vyzula jsem si boty a nepozorovaně proklouzla do pokoje. Nechtělo se mi popisovat,co jsme dělali,tak jsem tuto činnost přenechala Louisovi.
Převlékla jsem se do pohodlných šedých tepláků a lehla si na postel s knížkou.
Po chvilce čtení mě vyrušilo zaklepání.
,,Dále!" Zakřičela jsem se.
Ve dveřích se objevil Niall s úsměvem na tváři.
,,Můžeš teda zítra?" Zeptal se. Chvíli jsem se nemohla zorientovat,ale pak jsem si oživila dnešní dopoledne.
,,Určitě." Opětoval jsem mu jeho úsměv.
,,Tak fajn,budu se těšit."
Pořád stál ve dveřích.
,,Potřebuješ ještě něco?" Zvedla jsem oči od knihy.
,,Ehm-já…chtěl jsem se tě zeptat,jestli je všechno s Johnem v pohodě,víš jak to myslím."
Pomalým krokem přišel ke mně a posadil se na postel. Sedla jsem si vedle něj.
,,Změnila jsem si číslo,takže nevím. Největší strach mám,že tobě nebo klukům něco udělá."
,,Jsi zvláštní člověk. Místo toho,abys se bála o sebe,tak máš strach o nás."
,,To není zvláštnost." Zakroutila jsem hlavou.
,,Jen… dávej na sebe pozor. Nechoď nikam sama. U nás má těžší,něco nám udělat,ale u tebe… kdykoliv,když jdeš po městě,jsi v nebezpečí. I když budeš zůstávat tady sama." Kázal mi do duše.
,,Neměj starosti. Ale stejně si budu muset pořídit vlastní bydlení. Přeci jenom tady nemůžu oxidovat do konce života."
,,Já si myslím,že by nikdo nebyl proti." Zasmál se a vstal. ,,Už jdu,tak zítra,dobrou noc."
,,Dobrou noc Nialle a děkuju." Usmála jsem se a zase se začetla.
Po dvou hodinách se mi už zavíraly oči,tak jsem si lehla a za moment spala jako dřevo.


,,Crrrr´´ Ozval se zvonek od vchodových dveří a vzbudil mě. Podívala jsem se na hodiny,které ukazovaly dvě hodiny ráno. Ztěžka jsem položila hlavu zpět na polštář,ale donutila jsem se vstát. Rozespale jsem se vydala dolů.
K mému údivu stál u dveří Niall a vypadal jako socha.
,,Nialle? Kdo to je?" Křikla jsem ze schodý,ale nedostalo se mi žádné odpovědi. Odvážila jsem se přiblížit až k němu,abych viděla,kdo tam stojí. Ovšem tento pohledem bych nejraději vymazal ze své paměti. Projela mnou vlna mrazu ze závanu chladné zvuku,který přicházel z venku. Otřásla jsem se,protože jsem byla jen v tílku. Zachvátil mě strach. Na sucho jsem polkla a podívala se na osobu za dveřmi.
,,Johne?" Hlesla jsem.
,,Taky tě rád vidím Jenny." Zákeřně se usmál.
,,Běž pryč Jenny!" Okřikl mě Niall a popostrčil dozadu.
Neposlechla jsem ho a zůstala tam stát.
,,Jenny, běž pryč!" Zopakoval pomalu.
,,Ne,chci mluvit se slečnou Lee." Řekl John a vykročil ke mně.
,,Ale ona nebude mluvit s tebou." Sykl Niall. Vystrašeně jsem se za něj schovala.
,,Buď půjdeš teď hned domů nebo toho budeš litovat." Mluvil ke mně dál.
,,Já…" Chystala jsem se mluvit,kdyby mě Niall nepřerušil.
,,Doma je teď tady."
,,Takže vy to spolu vážně táhnete? To je teda gól! Médie nelžou." Zasmál se a zatleskal.
,,Vypadni Johne!" Zvýšeným hlasem řekl Niall.
,,Už jsem na odchodu brácho. A ty bejby, máš na rozmyšlenou." Kývl hlavou ke mně a odešel.
Stála jsem tam a zírala na bílé dveře. Niall mě pořád objímal kolem pasu.
,,Musím se vrátit." Zašeptala jsem.
,,Nemusíš,ty nesmíš! Na noc takového ani nemysli. Já tě nepustím."
,,Už se to jednou opakovalo,on vážně něco udělá."
,,To by si mohl zkusit."
,,Ale…"
,,Jdeme se vrátit do postele." Chytil mě za ruku a táhl po schodech nahoru.
Pomalu jsem si lehla,ale už jsem neusnula. Měla jsem strach. Bála jsem se už i tmy,protože se mi vybavovaly všechny hrůzné zážitky s Johnem. Nezvládala jsem to.
Byl jako noční můra,ale bohužel nebyl jen noční můra. Byl skutečný, a to mě děsilo čím dál tím víc.

Heal my heart 5.díl - Na nový začátek

21. ledna 2013 v 21:25 | Beat |  Heal my heart - Niall

JENNIFER
Ráno jsem vstala docela brzy,tak jsem se rozhodla, jít si zaběhat. Hodila jsem na sebe šedé tepláky,světle modrou mikinu,do uší si dala sluchátka a vzala si nějaké peníze.
Šla jsem do parku nedaleko od domu.
Když jsem uznala,že jsem na sobě už dostatečně zapracovala,vydala jsem se do Starbucks na kávu. Koupila jsem si latté a pomalu šla zpět. Cestou jsem se zastavila u trafiky,protože mi do očí bil obrovský nadpis NIALL HORAN ,TAJÍ PŘÍTELKYNI?
,,Jedny noviny prosím."
Prodavačka mi je podala. Zahrabala jsem v kapse a dala jí peníze.
,,Drobné si nechte." Řekla jsem,ale vnímala jsem jen text článku. Moje nohy se daly do pohybu. Kráčela jsem po ulici,upíjela z kelímku a četla.
Idol dívek Niall Horan z One Direction nám nejspíš dlouho tají to,že má přítelkyni. Jak jinak si chceme vysvětlit to,že byl včera viděn vycházet z panelového domu se zavazadly. Naši fotografové je samozřejmě sledovali dál. Jeli ke společnému domu členů skupiny. Zřejmě si tuto ,,krásku" nastěhoval domů. Budeme celou situaci nadále sledovat a pokusíme se zjistit,kdo je ta tajemná dívka.
Nevěřila jsem co čtu. Pod textem byla dokonce naše fotka. Spěchala jsem do domu.
Zazvonila jsem,protože nemám klíče.
,,No konečně,kde jsi byla?" Otevřel mi Niall a usmíval se.
,,To je jedno,četl jsi dnešní noviny?" Vešla jsem dovnitř a kopla tenisky do kouta.
,,Ještě ne,je tam něco zajímavého?"
,,Na!" Strčila jsem mu noviny pod nos. Odešel do kuchyně a sedl si za stůl. Soustředěně četl. Po chvíli se hlasitě rozesmál.
,,Je na tom něco směšného?" Nechápavě jsem se zeptala.
,,Vcelku ano. Já už se těmhle zprávám jen směju." Prohrábl si vlasy a se smíchem zakroutil hlavou.
,,Co budeme dělat?"
,,Nic." Pokrčil rameny. ,,Počkáme,jak se situace bude vyvíjet dál. Tobě to vadí." Zaklonil hlavu,aby se na mě mohl podívat,protože jsem stála za ním opřená o linku.
,,Dokud neví,kdo jsem,tak ne. Co nejdřív si najdu byt a dám vám pokoj."
,,Vždyť tady nikomu nepřekážíš."
,,Tak tomu nevěřím,Harry se na mě moc přívětivě nedíval a stejně tady nemůžu bydlet donekonečna."
,,Jak myslíš,nemáš hlad?" Vstal a přesunul se k lednici.
,,Celkem ano."
,,Tady je lednice." Ukázal na ni.
,,To jsem pochopila." Zasmála jsem.
Ukázal mi celou kuchyň,kde co je apod..
,,Jako doma." Zakončil prohlídku místnosti.
,,To snad raději ne."
,,Aha,promiň,neuvědomil jsem si to."
,,Ne v pohodě. Co máš dnes v plánu?" Usmála jsem se pro změnu já.
,,Mmmmm,hodně jíst,odpočívat a nic nedělat,co ty?"
,,Co můžu dělat já?"
,,No cokoliv. Můžeš si číst,jít nakupovat nebo s kamarády ven…"
,,Nemám co číst,nemám náladu se tahat po obchodem a nemám žádné kamarády."
,,V tom případě,tě zvu na můj program nic nedělání."
,,Tak to si nechám líbit." Zasmála jsem se.
,,OK. Koukneme na film?"
,,Třeba." Pokrčila jsem rameny.,,Kde jsou vůbec kluci?"
,,Spí,je ještě brzy."
,,Spí?" Vyvalila jsem oči. ,,Vždyť je už deset."
,,No to víš,u nás se žije noční život."
,,Ale v noci jste nikde nebyli."
,,Zkrátka je tady dovoleno spát dlouho."
Sáhl do jedné z kuchyňských skříněk a vytáhl dva balíčky chipsů.
,,A tohle je zase co?" Pozdvihla jsem obočí a ukázala na obsah v jeho rukách.
,,Mé tajné zásoby." Zašeptal. ,,Doufán,že si nehlídaš figuru."
,,No,jsem modelka,ale jednou to nezaškodí." Mávla jsem rukou a vydala se za ním do obýváku.
Pustili jsme si nějaký film,ale já vůbec nepochopila,o co tam jde a Niall mi musel skoro každou část vysvětlovat. Tak jako,lidi se tam měnili na nějaké ještěrky,které lozily po domech a bojovaly mezi sebou.
,,Prostě podívej,ti v tom červeném jsou ti zlí a ti zlatí jsou ti hodná,co chtějí ostatním pomáhat." Vysvětloval mi ,,nejnapínavější" část filmu, zatímco já jsem se strašně smála.
,,A hele,slečna slepičí mozeček nic nechápe." Uslyšela jsem hlas za námi. Otočila jsem se na toho debila. Stál tam Harry s úšklebkem na tváři a měl na sobě jen tepláky.
,,Taky ti přeji dobré ráno Harry." Usmála jsem se a otočila se zpět k televizi.
,,Na co koukáte?" Posadil se do křesla.
,,Neruš." Zahučel Niall a vnímal jen obrazovku. Unaveně jsem se rozvalila a prohrábla jsem si vlasy.Absolutně mě to nebavilo.
,,Proč si myslíš,že mám slepičí mozeček?" Podívala jsem se na něj.
,,Nemyslím si to,jen jsem chtěl vědět,jestli se naštveš." Posadil se vedle do křesla. ,,A buď v klidu,já ten film taky nechápu."
,,Že bys měl slepičí mozeček?" Zasmála jsem se.
,,Cos to řekla?" Hodil po mně polštář.
,,Tak ty takhle,jo?" Vzala jsem polštář a ránu mu oplatila.
,,Nezačínej!"
,,Ty sis začal."
Strhla se polštářová bitva. Lítali jsme po pokoji a bombardovali se polštáři,Niall si nás vůbec nevšimnul,prootže vnímal jen film.
,,Už nemůžu!" Se smíchem jsem se svalila do hromady polštářů.
,,Přeci si se neunavila." Posmíval se mi Harry.
,,Teď nejsem ve formě,ale jednou ti to oplatím."
,,Už se nemůžu dočkat." Sedl se si vedle mě. ,,Takže ty jsi Jennifer?"
,,Na to jsi přišel až teď?" Pobaveně jsem pozdvihla obočí.
,,To víš,mám špatnou paměť na obličeje." Pokrčil rameny a usmál se.
,,Jo tak…"
,,Jsi lechtivá?" Zeptal se úplně mimo téma.
,,Trochu."
,,Vážně?"
Polechtal mě na boku a já vypískla.
,,Nech toho!" Svíjela jsem se v záchvatu smíchu.
,,Nebo?"
Odhrnul mi vlasy,které jsem měla okolo krku a naráz přestal.
,,Děláš si legraci?" Vážně se na mě podíval.
,,Cože? Co se stalo?"
,,Ty modřiny."
Jemně jsem si prsty přešla po kůži na krku.
,,Jak někdo takhle může zmlátit holku,neměla by jsi to dát na polici?"
Zhnuseně jsem si odfrkla.
,,To jsem jednou zkusila. Přišli k nám domů,vyslýchali Johna a ten mě potom zmlátil víc než kdy jindy."
,,Znám Johna už dost dlouho a nikdy by jsem neřekl,že by byl schopný něco takového udělat."
,,Zdání klame." Pokrčila jsem ramena a zvedla se.
,,Kam jdeš?" Postavil se také.
,,Dát se trochu do kupy."
,,A nechtěla by jsi odpoledne něco podniknout?" Zeptal se mě.
,,Ale my už máme domluvený program spolu." Vložil se k nám kupodivu Niall a podíval se na nás.
,,Aha,tak snad jindy." Sklonil hlavu. Otočila jsem se a odešla do svého pokoje. Cestou jsem vrazila do Louise.
,,Promiň." Omlouvala jsem se.
,,V pohodě,dobré ráno princezno." Usmál se na mě.
,,Spíše poledne a neříkej mi princezno." Založila jsem si ruce a spěchala do pokoje.
V tomhle baráku jsem byla první den ,a už se ke mně choval i,jako bych tady bydlela odjakživa. Stejně si budu muset co nejrychleji najít nějaký byt…


Heal my heart 4.díl- My to zvládneme

16. ledna 2013 v 22:05 | Beat |  Heal my heart - Niall
Konec minulé části:
Už to vypadalo na konec. Sám mi řekl,že mám jít. Proč je ke mně život tak krutý? A navíc kvůli mně Niall dostal několik ran a já rozhodně nechtěla,aby někdo trpěl a už vůbec ne,když jsem to zavinila já.
,,A to jako jsi teď zkoušela co?" Chytl mě za bolavou ruku a mrštil se mnou tak,až jsem narazila do zdi za mnou.
,,Sám jsi říkal,že mám vypadnout."
Chvíli stál jako přimrazený,došly mu slova.
,,Jen,já to tak nemyslel." Pomalu se ke mně přiblížil a políbil mě. Vzpírala jsem se,ale celou vahou mě přitlačil ke zdi.
(13 nepíšu :D nemám to ráda. Prostě ona to nechtěla :D Domyslete si sami)
,,Tak já jdu!"Zakřičel ode dveří kdo jiný než John. Konečně vypadne.
,,Jasně ahoj!" Rozloučila jsem se s ním a vylezla z postele. Vypadala jsem příšerně. Rozmazaná řasenka,modřina na krku po včerejší noci a rukou jsem nemohla pohnout. Co když bude zlomená? Podívala jsem se na mobil. Jedna zpráva od Nialla.
Ahoj,nestalo se ti nic? Prosím odepiš,mám se pro tebe stavit? Niall
Podívala jsem se na své věci,které byly ještě od včerejška zabalené.
Měla bych odejít,no měla jsem strach.
Já nevím Nialle,mám strach. Jenny
Napsala jse rychlou odpověď a vzápětí mi zase odepsal.
Neboj,za deset minut jsem tam.
Deset minut? Rychle jsem si upravila obličej a oblékla. Musela jsem si dát šátek,aby nebyly vidět ty modřiny. Zvládla jsem se obléknout jednou rukou,i když to šlo těžko.
Zazvonil zvonek a já běžela otevřít.
,,Ahoj." Pozdravil mě Niall a starostlivým pohledem si mě prohlédnul. ,,Jsi v pořádku?"
,,Jen mě bolí ruka a nemůžu s ní hýbat,asi z toho,jak jsem včera spadla."
,,Vezmu tě k doktorovi,kde máš věci?"
,,Nialle já…"
,,Kde máš věci?" Přerušil mě.
,,V ložnici." Špitla jsem a on se tam hned vydal. Vrátil se s taškami.
,,Tak pojď."
Chvíli jsem tam stála a přemýšlela.
,,Jenny,chceš tady být s ním? Chceš aby tě mlátil a dělal si z tebe loutku?" Podíval se na mě.
,,Ne,ale…"
,,V tom případě jdeme." Chytl mě za zdravou ruku a táhl mě ven. Posadil mě do auta a rozjel se.
,,To vážně není dobrý nápad." Kroutila jsem hlavou.
,,Bude to dobrý,já jsem tady a kluci ti taky pomůžou."
,,Díky." Pokusila jsem se o slabý úsměv.
,,Pojedeme do nemocnice,kvůli té ruce."
Už jsem raději nic nenamítala,protože bych stejně neuspěla.
Ruka je jen naražená. Teď už jsem u kluků doma a sedím s nimi u televize. Všichni dělají, jakoby nic.
,,Já už půjdu spát." Oznámila jsem jim,protože jsem byla vážně unavená.
,,Ukážu ti pokoj." Postavil se Niall a zavedl mě do pokoje. Přesně do toho pokoje,kde jsem spala poprvé,co jsem byla v tomhle domě. V pokoji,kde mě zmlátil. Nechtěla jsem tady spát,ale styděla jsem se něco říct.
,,Kdybys cokoliv potřebovala,víš kde mám pokoj. Dobrou noc." Usmál se a odešel.
NIALL
Popřál jsem jí dobrou noc a šel do svého pokoje. Byl jsem už docela unavený,tak jsem si lehnul a usnul.
V noci mě probudili vzlyky z vedlejšího pokoje. Rozespale jsem se podívalo kolik je hodin. 1 hodina ráno. Rozsvítil jsem světlo a pomalu se vydal k vedlejšímu pokoji. Moment,tam přeci spí Jenny.
Otevřel jsem dveře.
,,Jenny?" Zeptal jsem se tiše. Rychle si otřela slzy. Sedl jsem si k ní na postel. ,,Co se stalo." Pohladil jsem ji po zádech.
,,Tohle." Ukázal mi telefon,na kterém byla zpráva.
Jsi u Nialla? Jestli ano vrať se,pokud ho chceš ještě někdy vidět!
,,Já se budu muset vrátit,ublíží ti."
,,Ale no tak. Já se o sebe nebojím. Máme dost dobrou ochranu,mně se nic stát nemůže."
,,Ty to pořád nechápeš!" Zakřičela. Jen jsem na ni koukal. ,,Já…promiň,nechtěla jsem křičet."
,,To je v pořádku. Chápu tě."
,,Já je…prostě už jsem dál nemohla. První měsíc byl hodný,ale pak mě začal mlátit. Celého půl roku!" Postavila se a vrhnula si tričko. Celé její břicho bylo poseto modřinami. Zhrozil jsem se.
,,Jenny…" Vzmohl jsem se jen na zašeptání.
,,Bála jsem se odejít a teď když jsem to překonala,mám strach,co se bude dít. Může mě najít,může ti ublížit nebo dokonce zabít!" Sedla si na postel a dala si hlavu do dlaní.
,,Neboj se,my to zvládneme." Objal jsem jí a pohladil po vlasech.
Teď už ji nepustím k němu,ochráním ji.

Heal my heart 3.díl - Že by konec?

14. ledna 2013 v 22:45 | Beat |  Heal my heart - Niall
Je to trochu krátké,ale já opravdu poslední dobou nestíhám. Na jakkékoliv dotazy se ptejte TADY :)

JENNIFER
Pomalu a se strachem jsem otevírala dveře. Bylo deset hodin večer a já se právě vrátila z focení. Nejistým krokem jsem došla do kuchyně,kde u stolu seděl John.
,,Ahoj." Pozdravila jsem tiše.
,,No konečně jsi tady,kde jsi byla?"
,,Fotili jsme skoro na druhé straně Londýna."
,,Aha,udělal jsem ti večeři."
,,Díky." Hodila jsem falešný úsměv a sedla si ke stolu.
,,Jen,chtěl bych se ti omluvit. Včera jsem to vážně přehnal." Vyhrkl na mě.
,,V pohodě,ostatně,děláš to pořád."
Chvíli mlčel.
,,Já vím,jsem strašný." Dal si hlavu do dlaní. Jemně jsem se dotkla své tváře,kde se pod vrstvou make-upu ukrývala modřina.
,,Vždycky slíbíš,že už to neuděláš,a pak se to stejně opakuje."
,,Dá se taková věc odpustit?"
,,Odpustím ti,pokud jsi nic neudělal Niallovi." Celý ztuhl.
,,No já,ehm…"
,,Proboha,co jsi mu udělal?" Zděsila jsem se.
,,Jen jsme se trochu pohádali." Nervózně se usmál.
,,Ty jsi vážně nesnesitelný."
,,Víš co? Tak si za tím tvým Nialle běž!" Rozkřičel se bouchnul do stolu.
,,Nechápu,co tady řešíš. Jenom jsme spolu tancovali,nic víc!"
,,Kroutila ses tam kolem něj,jako nějaká…"
,,Proč mě pořád urážíš?" Skočila jsem mu do řeči.
,,Protože si to zasloužíš! Děláš všechno pro to,abys mě naštvala!"
,,A tak proč jsi pořád se mnou?"
,,Prachy,bejby."
,,Já jsem nějaké tvá zlatá žíla,jo? Můžu klidně odejít." Štěkali jsme po sobě jako psi.
Rozesmál se na celé kolo.
,,Beze mě nemáš nic! Rodiče bydlí přes celou Británii od tebe a z toho zapadákova bys modelku teda dělat nemohla a navíc nemáš kde bydlet!"
,,Zapomněl jsi na to,že jsem modelka. Vydělávám dost na to,abych si pořídila vlastní byt."
,,Tak běž no! Vypadni!"
,,Mám?"
,,Jo! Zmiz a už mi nelez na oči."
Zalezla jsem do ložnice a po chvíli jsem slyšela bouchnutí dveří. Odešel. Na nic jsem nečekala a začala věci házet do tašky.Na posteli jsem viděla peněženku,která nebyla moje. Nedalo mi to,musela jsem se do ní podívat. Bylo tam pár liber a malý papírek s telefoním číslem a vzkazem.
Kdyby něco,zavolej mi.
PS.Nediv se té peněžence,ale musel jsem to nějak propašovat k Tobě.
Niall
Super,ten kluk si vážně nedá pokoj. Dobalila jsem si všechny věci a zavolala své kamarádce,jestli bych u ní nemohla přespat. Nezvedala to. Vážně výborné! Byla to moje jediná známá v Londýně. Pak už zbýval jen Niall.Co se dalo dělat. Mohla jsem si vybrat. Buď zůstanu s Johnem nebo přespím u Nialla.
Vytočila jsem tedy číslo a modlila se,aby to zvedl.
,,Niall Horan,přejete si?"
,,Ahoj Nialle,to jsem já,Jennifer."
,,Jennifer!" Zvolal šťastně. ,,Děje se něco?"
,,Ehm-ano. Potřebovala bych od tebe pomoct."
,,No?"
,,Nemohla bych u tebe přespat?"
,,Cože?" Řekl překvapeně.
,,Nialle,prosím,nemám moc času."
,,Tak dobře,mám pro tebe někde přijet?"
,,Víš kde bydlím s Johnem?"
,,Ano."
,,Tak sem."
,,Fajn,za chvíli jsem tam."
Naházela jsem do kufru a tašky poslední věci a šla čekat před dům.
Niall přijel asi za deset minut a hned mi pomohl s věcmi. Usedla jsem na místo spolujezdce a on se chystal nastartovat. Náhle jsem ale uviděla ve zpětném zrcátku Johna.
,,Jeď!" Vykřikla jsem rychle.
,,Počkej." Vystoupil z auta a než jsem ho stihla varovat,stál John u něj. Nevěděla,o čem mluví,viděla jsem jen,jak otevírají pusy. Najednou se John napřáhl a vrazil Niallovi pěstí.
Na nic jsem nečekala a vystoupila z auta.
,,Nialle!" Vykřikla jsem a vrhla se k němu.
,,Nech ho na pokoji!" Zakřičela jsem Johna.
,,Uhni!" Odstrčil mě takovou silou,až jsem spadla na zem. Příbližil se k Niallovi a dal mu pěstí do břicha. Sklonil se a sténal bolestí. Do očí se mi vehnaly slzy a nejspíš to způsobila i ruka,na kterou jsem spadla.
,,Okamžitě přestaň!" Podařilo se mi vstát a odtáhla jsem Johna za rameno.
,,Nialle." Zašeptala jsem. ,,Vyndej mi prosím ty tašky."
,,Jennifer ne! Nenechám tě tady s ním." Bránil mě.
,,Nialle,udělej co ti říkám,věř mi."
Chvíli váhal,ale pak je vyndal.
,,Díky,a teď běž domů. Já to nějak zvládnu."
,,Uteč,uteč od něj. Zítra jde do práce,stavím se pro tebe." Řekl mi tiše,aby to John nemohl slyšet.
,,Dobře." Pevně jsem ho objala a vydala se zpátky do domu.
Už to vypadalo na konec. Sám mi řekl,že mám jít. Proč je ke mně život tak krutý? A navíc kvůli mně Niall dostal několik ran a já rozhodně nechtěla,aby někdo trpěl a už vůbec ne,když jsem to zavinila já.


HIV, sex a neopětovaná láska 2/2

13. ledna 2013 v 20:00 | Jamie Williams |  Larry
Název: HIV, sex a neopětovaná láska
Autor: Jamie Williams
2/2

HIV, sex a neopětovaná láska 1/2

13. ledna 2013 v 13:00 | Jamie Williams |  Larry
Název: HIV, sex a neopětovaná láska
Autor: Jamie Williams
1/2

Just love you 3/3

13. ledna 2013 v 11:44 | Jamie Williams |  Niam
Název: Just love you
Autor: Jamie Williams
Část: 3/3

Our love is forever, remember my dear

13. ledna 2013 v 10:00 | Jamie Williams |  Nouis
Název: Our love is forever, remember my dear
Autor: Jamie Williams

Heal my heart 2.dí l-Díky

13. ledna 2013 v 9:39 | Beat |  Heal my heart - Niall
Konec minulé části:
,,Děláš si ze mě srandu?" Ve dveřích se objevil John a křičel na mě.
(Nevím,jestli to tak bylo,ale něco v tom smyslu,nechtělo se mi hledat předchozí díl :D)

,,Co jsem zase udělala?" Zeptala jsem se a snažila se být v klidu,i když jsem měla strach. Věděla jsem,že mě zase uhodí.
,,Ještě se ptej co!" Chytl mě za zápěstí a surově přitisknul na zeď.
,,Nech toho! Jsi opilý." Snažila jsem se od něj odtrhnout,ale měl větší sílu.
,,Já to mám v hlavě absolutně v pořádku. Dostaneš takovou lekci,že se z toho nevzpamatuješ!" Napřáhl se a dal mi pěstí. Z úst se i vydral slabý tón a z nosu mi tekla krev.
,,Vstávej!" Rozkázal mi. Choulila jsem se na zemi a tiše vzlykala.
,,Řekl jsem vstávej!" Za předloktí mě vytáhl zpět nahoru.
,,Přestaň prosím,nic jsem neudělala." Bránila jsem si rukama obličej.
,,Ne? Nejdřív flirtuješ s Niallem ,a pak mě přede všemi zesměšníš tím,že odejdeš." Znova mi dal pěstí do lícní kosti pod levým okem. Když se zase napřáhl,rotletěly se dvěře a v nich stáli kluci.,Díky Bohu!´Oddechla jsem si v hlavě.
,,Nech ji na pokoji Johne!" Zakřičel na něj ten černovlasý a spolu s kudrnatým ho táhli ven ze dveří.
,,Počkej! Ty ještě uvidíš,děvko!" Slyšela jsem,jak zařval. Přitáhla jsem si kolena k bradě a ustavičně vzlykala.
,,Pojď,ošetřím ti ten nos." Vzal mě jemně za ruku Niall.
,,Dej mi pokoj!" Vyštěkla jsem a ještě více se schoulila do rohu.
,,Nechci ti ublížit,chci ti pomoct." Mile se usmál a zase nastavil ruce,aby mi pomohl na nohy. Trochu jsem zaváhala,ale pak jsem ho následovala do koupelny. Posadil mě na vanu a namočeným kapesníkem mi očistil nos. Na lícní kost,kde mě také uhodil,mi přiložil led.
,,Jsi v pořádku?" Zeptal se starostlivě.
,,Vypadám tak?" Ušklíbla jsem se.
,,Chceš něco?"
,,Ne Nialle,jen mi dejte všichni pokoj." Zvedla jsem se,běžela si do pokoje pro věci a zavolala si taxíka. Musela jsem domů. Vyšla jsem před dům a čekala na taxík.
,,Proč jdeš domů?" Ozval se hlas za mými zády. Niall. Naštěstí už taxík přijel,takže jsem byla osvobozena od dalšího nepříjemného rozhovoru.
,,Ráda jsem tě poznala Nialle a pozdravuj kluky,i když nevím,jak se jmenují." Pousmála jsem se a letmo ho objala.
,,John se vrátí až odpoledne,do té doby si sbal věci a uteč."
,,To nejde,nemám kam jít a navíc by mě stejně našel."
,,Můžeš mi zavolat a chvílí bys mohla bydlet u nás."
,,Známe se pár hodin,ale díky.Měj se."
Nastoupila jsem do taxíku a odjela. Proč se ten kluk o mně pořád tak stará? Ale je milej a ostatní vlastně taky. Kdyby tam nevtrhli,kdo ví,co by se stalo.
Doma jsem si dala rychlou sprchu a hned šla spát,protože ráno brzy vstávám. Nevím jestli to vydržím.
Jsem v kleci,ze které se pravděpodobně nedostanu…
Niall
Ukázal jsem Jennifer pokoj a sám si šel lehnout do své postele. Byla to úžasná holka. Vůbec si nezasloužila,aby ji bil. Takhle jsem Johna neznal. Vždy pro mě byl přítel a nevěřil jsem,že by mohl udeřit dívku. Když jsem ji viděl,jak přišla s červenou tváří od facky,měl jsem sto chutí dát facku jemu. To všechno kvůli mně. Kvůli jednomu bezvýznamnému tanci. A pak byla před naším domem,zkrátka jsem se do ní zamiloval. Byla vtipná,krásná a chytrá.
Pomalu jsem zavíral oči,ale vytrhl mě slabý výkřik z vedlejšího pokoje. Vedle spí přeci Jennifer! Rychle jsem vyběhl ven a sehnal kluky.
,,Co se děje Nialle,už jsem spal." Prohrábl si vlasy Louis a zívnul.
,,U Jen v pokoji. Křičela tam!"
,,Cože? Neblbni." Nevěřil mi Zayn,
,,Tak se tam běžte podívat."
Došli jsme ke dveřím a otevřeli je. To,co jsem viděl,bylo strašné! Jennifer se svíjela v koutu a John měl nad ní napřáhnutou ruku. Nejrychleji zareagoval Zayn.
,,Nech ji na pokoji Johne!" Zakřičel a už se s Harrym hnali k němu,aby ho od ní odtrhli.
,,Počkej! Ty ještě uvidíš,děvko!" Řval,když ho táhli pryč.
Seděla schoulená a brečela.Z nosu ji tekla krev. Pomalu jsem k ní přišel a chytil ji za ruku.
,,Pojď,ošetřím ti ten nos."
,,Dej mi pokoj!" Vyštěkla a ještě více se stáhla do rohu.
,,Nechci ti ublížit,chci ti pomoct." Mile jsem se usmál a zase nastavil ruce,abych jí pomohl na nohy. Trochu zaváhala,ale pak měnásledovala do koupelny. Posadil jsem ji na vanu a namočeným kapesníkem jí očistil nos. Na lícní kost,kde ji také uhodil,jsem ji přiložil led.
,,Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se starostlivě.
,,Vypadám tak?" Ušklíbla se. Tohle byla vážně blbá otázka.
,,Chceš něco?"
,,Ne Nialle,jen mi dejte všichni pokoj." Zvedla se a někam odešla. Po chvíli jsem slyšel klapnutí vchodových dveří. Nejspíše šla ven,a proto jsem se rozhodl jít za ní.
,,Proč jdeš domů?" Musel jsem se zeptat,nedalo mi to.
Čekal jsem na odpověď,ale přijel taxík. Otočila se směrem ke mně.
,,Ráda jsem tě poznala Nialle a pozdravuj kluky,i když nevím,jak se jmenují." Pousmála se a letmo mě objala.
,,John se vrátí až odpoledne,do té doby si sbal věci a uteč."
,,To nejde,nemám kam jít a navíc by mě stejně našel."
,,Můžeš mi zavolat a chvílí bys mohla bydlet u nás." Vyhrkl jsem.
,,Známe se pár hodin,ale díky.Měj se." Nastoupila do taxíku a odjela.
Musím jí pomoct. Nedovolím,aby jí takhle ubližoval. Nikdy už ji neuhodí.
FANCLUBS WE ARE IN: