Únor 2013





Heal my heart 8.díl - Potápění

3. února 2013 v 3:14 | Beat |  Heal my heart - Niall
Mně osobně se tahle část moc nelíbí...
Seděl jsem na posteli s hlavou v dlaních a usilvoně přemýšlet. Najednou mi zazvonil telefon. Rychle jsem se natáhl a ve skrytu duše doufal,že je to Jenny. S malou nadějí jsem se podíval,kdo volá a zavalilo mě zklamání. Byl to Louis.
,,Ano Louisi?"
,Nazdar kámo,nechceš jít s námi večer do baru?"
,,Hm,no,popřemýšlím o tom.Mimochodem,to mi musíš volat nemůžeš vstát a dojít ke mně do pokoje?"
,,No,to je dobrých 10 kroků a já jsem teď našel tu správnou polohu na sezení."
,,Jo fajn,tak já vstanu a dojdu těch 10 kroků k tobe,až si to rozmyslím,jo?"
Ukončil jsem hovot a odhodil telefon na postel vedle sebe.
On teď řešil blbých 10 kroků a já řeším 10 hodin bez Jennifer.Kdo ví,co teď dělá.Je někde v hotelu nebo se vrátila k Johnovi nebo sejí nedej Bože něco stalo? Nemohl jsem myslet nanic jiného.Kluci mi ji nedovolili hledat,ale mohl jsem udělat něco sám. Ale co? Lítat po celé Británii a hledat Jennifer Lee? Nebo obvolávat hotely,i když,kdo ví,kde je? Nemusí být už vůbec v zemi nebo v hotelu. Jsou tady tisícovky hotelů. Nebo jsem mohl vyhlásit pátrání,ale to by zase musela být nezvěstná tři dny a navíc,není nezvěstná,někdo o ní možná ví. Na tohle moje jméno nestačí. Co můžu dělat?
Zapnul jsem svůj notebook a do Googlu zadal JENNIFE LEE. Vyjel mi její životopis,kdenebylo napsáno skoro nic,pak několik reklam,titulků MODELKA JENNIFER LEE NAFOTILA NOVOU KAMPAŇ apod.. Podíval jsem se na obrázky. Byla tak úžasná,její oči,vlasy,ůsměv. Vrátil jsem se do vyhledávání,v jejím životopisu stála věta Nyní je ve vztahu s Johnem Crackem. Ušklíbl jsem a díval se dál. Bulvární zprávy jsem ignoroval,ale zarazil jsem se u titulku JENNIFER LEE A NIAL HORAN,ROZCHOD?
Vím,že je to jen bulvát,ale musel jsem si to přečíst.
V neděli večer byla modelka a údajná přítelkyně Nialla Horana viděna před společným domem skupiny se zavazadly a nastupovala do taxíka. Vystoupila u Red Parku a vydala se na samotný okraj,kde se posadila na lavičku a nebyla zrovna šťastná.
Byly tam i fotky. Seděla na lavičce a brečela.
Brečela a seděla tam asi 2 hodiny. Naše fotografy u dále nezajímalo,kam půjde.Může za to snad rozchod s Niallem Horanem? O všemVás budeme informovat dál.
,,Sakra!" Bouchl jsem do stolu a poklepával prsty. Jindy ten bulvát ví všechn,ale kam šla Jenny,to ne. Hlavně,že píšou,že spolu chodíme. Teď sice vím,že byla v parku,a pak logicky někam šla,ale nevěděl jsem kam.
Ještě jsem jí zkusil zavolat,ale nebrala to. Chce přerušit veškerý kontakt,ale nechápu proč. Bojí se Johna? Tisíckrát jsem jí říkal,že se nemá čeho bát. Copak mi nevěřila? Pokusím se na ni nemyslet ale nejde to,je ukotvená v mých myšlenkách a nechce ven.
S klukama půjdu,třeba si vyčistím hlavu a na chvíli zapomenu. Vstal jsem a došel ústihodných 10 kroků do Louisova pokoje.
,,Loui? Já s vami teda půdju."
,,Výborně,tak se mi to líbí." Š iroce se na mě usmál.,,Půjdeme tak v osm,jo?"
,,Fajn,nachystám se."
Zavřel jsem dveře a šel se připravit. Pak jsem sešel dolů a vydal se společně s kamarády do nějakého klubu. Do toho klubu,kde jsme byli s Jennifer.
Vzpomněl jsem si na naši první konverzaci.
,,Takže ty jsi modelka?"
,,Jo."
,,Kolik ti je?" Museli jsme řvát,abychom se slyšeli.
,,18. Tobě?"
,,V září 20."
,,Sakra!" Zasmála se
,,Jak dlouho chodíš s Johnem?"
,,Asi půl roku."
,,Proč od něho neodejdeš?"
,,Já nevím. Já mám strach."
,,Bojíš se? čeho?"
,,Nialle,neřeš to."
Chytil jsem ji za bradu a podíval se jí hluboko do očí.
,,Ale já chci."
,,Nevím,proč bych se měla zrovna tobě svěřovat,vůbec tě neznám."
,,Protože jsem kamarád."
,,Já se bojím,že mi něco udělá."
,,Bije tě?"

Otřásl jsem se při té vzpomínce,motala se mi z toho všeho hlava.Jak ji potom odtáhl někam dozadu a vrazil jí facku. Vrtátila se s uslzenýma očima a červenou tváří,ale dělala,že nic. Odešla,ale nevěděla,kam jít,tak šla k nám. Tam ji John málem zmláti,kdybychom tam nevletěli. Za všechno jsem mohl já. Za to,že se na ni John tak rozčiloval,zkrátka za všechno. Vybavil se mi náš první telefonát.
,,Niall Horan,přejete si?"
,,Ahoj Nialle,to jsem já,Jennifer."
,,Jennifer!" ,,Děje se něco?"
,,Ehm-ano. Potřebovala bych od tebe pomoct."
,,No?"
,,Nemohla bych u tebe přespat?"
,,Cože?"
,,Nialle,prosím,nemám moc času."
,,Tak dobře,mám pro tebe někde přijet?"
,,Víš kde bydlím s Johnem?"
,,Ano."
,,Tak sem."
,,Fajn,za chvíli jsem tam."

Tenhle pokus nedopadl dobře,ale pak se nám přeci jenom podařilo utéct,ale ona to vzdala. A zase kvůli mně. Bála se,že se mi něco stane. Zase kvůli mně.
Ještě teď jsem si pamatoval každé slovo

,,Jenny?" Zeptal jsem se tiše. Rychle si otřela slzy. Sedl jsem si k ní na postel. ,,Co se stalo." Pohladil jsem ji po zádech.
,,Tohle." Ukázal mi telefon,na kterém byla zpráva.
Jsi u Nialla? Jestli ano vrať se,pokud ho chceš ještě někdy vidět!
,,Já se budu muset vrátit,ublíží ti."
,,Ale no tak. Já se o sebe nebojím. Máme dost dobrou ochranu,mně se nic stát nemůže."
,,Ty to pořád nechápeš!" Zakřičela. Jen jsem na ni koukal. ,,Já…promiň,nechtěla jsem křičet."
,,To je v pořádku. Chápu tě."
,,Já je…prostě už jsem dál nemohla. První měsíc byl hodný,ale pak mě začal mlátit. Celého půl roku!" Postavila se a vrhnula si tričko. Celé její břicho bylo poseto modřinami. Zhrozil jsem se.
,,Jenny…" Vzmohl jsem se jen na zašeptání.
,,Bála jsem se odejít a teď když jsem to překonala,mám strach,co se bude dít. Může mě najít,může ti ublížit nebo dokonce zabít!" Sedla si na postel a dala si hlavu do dlaní.
,,Neboj se,my to zvládneme." Objal jsem jí a hladil po zádech.

Slíbil jsem jí,že ji ochráním,že jí pomůžu. Musím ji najít.
,,Kluci,musím jít!" Zakřičel jsem přes hlasitou hudnu a vyběhl ven. Slyšel jsem,jak za mnou kříčí,ale ignoroval jsem je. Nevěděl jsem,kam jdu,prostě jsem šel. Ocitnul jsem se na malém náměstí,kudy procházely desítky lidí,ale nikdo se nepodobal Jenny. Co by tady taky dělala? Vydal jsem se dál. Přehodil jsem si raději kapuci,aby mě poznalo
méně lidí,ruce si dal do kapes a procházel se ztemnělými uličkami Londýna. Ztratil jsem Jenny a mohl jsem jen doufat,že ji najdu. Cesta dále vedla z kopce dolů na malý most přes řeku. Přes ten most procházelo asi 12 lidí,ale mě zaujala jen jedna osoba. Měla modrou mikinu s kapucí,šedé tepláky,modré tenisky. Ruce měla zastrčené v kapsách mikiny. Byla to dívka,podle hnědých dlouhých vlasů,kvůli kterým jí nebylo vidět do tváře. Nebyl to ale její vzhled,co mě na ní zaujalo,ale hlavním důvodem byla její chůze. Šla vrávoravě a zhrbeně. Spíše šoupala nohama,než šla. Nevypadala,že je zrovna v pohodě. Dál jsem jí nevěnoval pozornost,ale naráz jsem uviděl,jak klesla v kolenou a svalila se na zem. Byla snad opilá? S mírnou nechutí jsem přišel až k ní. Měla zavřené očí. Ihned jsem si k ní klekl. První,čeho jsem si všimnul,byla krev. Kvůli kapuci a vlasům jí nebylo vidět do obličeje. Opatrně jsem jí odhrnul vlasy z obličeje. Měla ho celý od krve a modřin. Natočil jsem jí hlavu rovně. Celý jsem ztuhnul pod pohledem na tu dívku. V krku se mi udělala hrč,že jsem nemohl promluvit



FANCLUBS WE ARE IN: